PS Kamenec

Zlatokopecká Horečka

Termín: 15.05.2009 - 17.05.2009, Začátek: 17:00
Místo: Čermná ve Slezsku, Počet lidí: 50, Organizátor: Filip Nowak, Vložil: Filip Nowak

Většina osádky se sešla na nádraží ve Svinově, obtěžkána batohy a dalšími věcmi. Skoro všichni jsme si dali batohy do auta, aby byla cesta pohodlnější, jen Jenda to nestihl, a proto musel jet vláčkem i s batohem. Džanža, náš dozorce, koupila jízdenky. Ve vlaku jsme si všichni povídali. Bylo příjemné konečně vykolejit z koloběhu školy nebo práce. Cesta byla pohodová a rychle uběhla. Pochod od nádraží na táborovou základnu byl taky fajn. Tam jsme potkali zbytek osádky.

Šli jsme si nahoru do budovy nachystat spaní, pak zase dolů pozdravit ty, se kterými jsme se předtím přivítat nestihli. Pak proběhlo seznamovací frisbee, poznali jsme nové tváře z řad Stopařů. Poměrně rychle jsme si na sebe zvykli a po pár kolečcích jsme uměli i většinu nových jmen přiřadit k tvářím. Také jsme byli obeznámeni s pravidly hry, která měla začít následujícího dne. Večer byl poměrně rušný, ale nakonec jsme usnuli asi všichni.

Ráno bylo krásné – probrali jsme se vedle lidí, které máme rádi. Sešli jsme dolů na snídani. Ještě jsme si běželi sehnat kolíky, pak ještě rychlé Kwakovo opakování pravidel, zařízení zbrojních povoleních s naší povedenou podobiznou vykouzlenou Cakem a hra mohla začít. Všichni se úprkem hnali k potoku, aby si každý mohl ukořistit to nejlepší místo. Jeden z týmu zase letěl nahoru vyřídit těžební právo, protože kolem obcházeli konstáblové a šerif. Jakmile jsme si připíchli právo na kolík, mohli jsme začít „lovit“ zlato. Ve vodě se lesklo jako opravdové a břehy potoka klouzaly. Několik z nás skončilo ve vodě. Ale hra je hra, a tak se muselo jet dál. První vybrané klany se objevily brzy. Tak zakolíkovat nové území a sehnat nové těžební povolení. Ze zlatonosného potoka se stal zase potok obyčejný. Zlato už totiž těžkalo naše kapsy. A co se zlatem? No hurá do banky! Ať máme pesos na oběd. Holt, ne všichni to pesos měli a tak si museli oběd zařídit jinak. Tři lidi s jedním ešusem – taková atrakce. Ale co se dalo dělat? Hlad měli všichni.

Potok se zase zázračně naplavil zlatem, takže už u něj byli zase všichni a probíhalo další kolo těžby. A objevili se i lupiči a vrazi vypsaní na tabuli hříšníků, s nimi také odměna vypsaná na jejich hlavy. Také se začal stavět kostel a v něm, jakmile se dokončila stavba, začala první mše. Jenže to ještě mnoho lidí netušilo, že kněz není knězem a že má se svými pomocníky ďábelský plán, jak přepadnout banku. Plán těm zlotřilcům ale nevyšel. V bance nebyly peníze. Chytrý bankéř Qašák tušil zradu a peníze schoval, takže pak mohl směnit poslední kousky zlata za pesos a večer mohli být hazardní hry. Ruleta s profesionálním krupiérem Hafem se všem moc líbila. Taky skořápky s podlým skořápkářem Kwakem byly zábavné. Na baru se také prodávali výborné nápoje McMentolyho Mentkola i Kolaloka a sušenky, chlebíčky – no prostě samé dobrotky. Také se část z nás rozhodla, že vidět hřbitov při západu slunce bude hezký zážitek a nemůžeme si ho nechat ujít. (Opravdu to bylo moc krásné.) Když hazardní hry skončily, zazpívali jsme si pár písniček za doprovodu Kwaka a Qašáka hrajících na kytary. Také Praděd se v kuchyni činil a chystal párky v rohlíku. A když už jsme vyčerpali všechny písničky, začala gumičková válka všichni proti všem. Pár lidí to dostalo i do obličeje, Kwakovi se s gumičkou seznamovala čočka a tudíž usoudil, že bude optika bezpečnější. Ale všichni jsme si to celkem užili, i když jsme pak večer cítili gumičky všude.

Ráno jsme se nasnídali, sbalili a někteří z nás se snažili vyhovět Kwakovu přání a vydrhnout lahve od těch báječných nápojů – přesněji sedřít z nich etikety. Nakonec jsme byli rozděleni do aut, kdo s kým pojede. Rozloučili jsme se a vydali se na cestu. Byl to povedený víkend.

(Autorka textu: Lenka)

Fotogalerie