PS Kamenec

Zlatá Horečka

Termín: 25.04.2008 - 27.04.2008, Začátek: 16:15
Místo: Čermná ve Slezsku, Počet lidí: 40, Organizátor: Filip Nowak, Vložil: Lukáš Sadovský

Sraz byl na nádraží v Ostravě Svinově v 16:15. Někteří nedočkavci tam prý byli už o hodinu dřív. Sešli jsme se v hojném počtu a hlavně nikdo nezklamal – všichni byli oblečeni do kostýmů zlatokopů. K překvapení všech dětí dorazila na nádraží také Hexa na „opravdickém“ živém koni. Ten se zřejmě polekal tolika drsných mužů a sličných žen a udělal před prosklenou budovou nádraží na vymydlené kachličky pěkný poctivý bobek :-). Ostatně posuďte sami z fotografií.

Večer se vysvětlila pravidla hry. Někteří hráči, kteří si doma nepřipravili gumpušku byli tak zaujati pravidly, že si ještě večer narychlo vyráběli svou zbraň. Sheriff Cak ještě večer prohlédl pečlivě všechny zbraně a vystavil na každou zbrojní pas.

Ráno začala hra. Zlatokopové měli za úkol utvořit dvou až tříčlenné party. Každá parta si hned po odstartování hry běžela připravit kolíky pro vytýčení záboru – claimu. Těmito kolíky si pak vytýčili 6 m dlouhý úsek potoka a pak rychle spěchali za Vládním komisařem Kwakem, aby si svůj zábor zaregistrovali. Vládní komisař jim vystavil „Těžební Právo“ a teprve až se tento úřední dokument ocitl připíchnutý na prostředním kolíku záboru, mohli zlatokopové začít kutat zlato.

Pozor - aktualizováno v pátek 2.5.2008, přidal jsem dalších 117 fotek od Qašáka, klikněte na více a bavte se dobře :-).

Na pořádek a bezpečnost dohlížel Sheriff Cak a jeho konstábli Tom a Martin. Byla to práce nelehká, neboť se brzy našli mezi zlatokopy různí „výlupci“, kteří překročili zákon a začali třeba kutat na cizím claimu nebo dokonce spáchali loupežnou vraždu. Hrobník Doktor a jeho pomocník Lukša měli tak za nedlouho spoustu práce s pohřbíváním a jejich „Expresní pohřby“, za které si účtovali nemalé částky, z nich udělaly boháče. Každý „mrtvý zlatokop“ si totiž musel vykopat sám svůj hrob, pak se nechat pohřbít a pak jako „duch“ vyhledat faráře Lenku a požádat ji o odpuštění a nový život. A pohřeb nebyl samozřejmě zadarmo, takže mnozí zlatokopové přišli o peníze ještě před obědem, neboť vše utratili za pohřby. Zlatokopové za služby neplatili přímo zlatem. To si nejprve museli vyměnit u bankéře Qašáka za peníze – čermenské Pesosy. Kurz byl samozřejmě pohyblivý a bankéř pravidelně upravoval kurzovní lístek.

Mnozí zlatokopové si také nechali u Vládního Komisače vystavit koncesi na všeliké služby. Byl zde například nájemný člověk – sluha, osobní strážce, ale našla se zde také lady, která si otevřela Vykřičený dům, madam Monika.

Zhruba v 11 přestalo většinu zlatokopů bavit poctivé kutání zlata a dali se na nepravou cestu. Kuba a Matěj se například nejprve nechali za mzdu najmout jako strážci banky, zanedlouho po té jí však sami přepadli. Vládní Komisař Kwak ovšem zachoval chladnou hlavu, využil zmatku u dveří a poslal dvěmi dobře mířenými ranami oba výtečníky na onen svět. Další výtečníci: Michal, Jenda a Matouš chtěli zprvu také vykrást banku. Zjistili ale, že je dobře hlídaná a proto se spokojili s náhodným vražděním nebohých slušných zlatokopů. Došlo to tak daleko, že na ně byl vydán zatykač. Byli dopadeni, postaveni před soud a popraveni. Hra se v tu chvíli začala nebezpečně zvrhávat v „střílečku“ a proto vydal Vládní Komisař po poradě se Sheriffem a konstábly rozkaz, aby byly neprodleně zastaveny všechny pohřby. Horké hlavy desperátů tak měly čas vychladnout a zákon a pořádek se opět vrátil do Čermňon City. Během dopoledne také otevřel bar a zlatokopové si mohli u barmanek Hexy a Adély koupit ohnivou vodu – Kolaloku a osvěžit se.

Pak přišel oběd. Samozřejmě nebyl zadarmo. Výtečná polévka, na které bylo na první polknutí znát, že kuchař (Praděd) na zlatokopech nešetřil žádnými surovinami a bohatě polévku okořenil, byla za 1000,- Pesos. Chutné a vydatné rizoto pak bylo k mání za celých 10000,- Pesos. Dlužno říct, že někteří výtečníci už pro samé expresní pohřby neměli ani vindru a tak se museli podrobit přísnému oku sociální pracovnice z Armády Spásy (Pavlína) a žadonit o zaplacení oběda.

Po obědě byla siesta a poté byla na pořadu dne další hra, tentokrát „Přepadení Čermňon City“. Dospělé osazenstvo se zhostilo role obránců základny, kde před zahájením hry poschovávali na mnoho míst peníze, vždy tak, aby byl kousek vidět. Děti – zlatokopové odešli do lesa a měli za úkol probít se dovnitř a ukořistit co nejvíce peněz. Kdo byl střelený, musel si jít zpět do lesa pro nový život. V 17 hodin se hra otočila a trochu se změnila pravidla. Základnu tentokrát hlídali zlatokopové a dospělé osazenstvo mělo za úkol shodit jim vlajku, umístěnou uprostřed. Zlatokopové měli životy, dobyvatelé však ne. Namísto toho museli dát každému kdo je trefí jednu bankovku libovolné hodnoty. Tak si měli zlatokopové možnost vydělat peníze i během celého odpoledne. A bylo jich potřeba, protože večer přišly na řadu hazardní hry o pesosy. Také holky v baru značně rozšířily svou nabídku a zlatokopové si mohli koupit chlebíčky, hoddogy a mnoho různých sladkostí. Samozřejmě za Pesosy.

Haf, který vykonával před lety profesi krupiéra, se skvěle zhostil této role i zde a ruleta tak měla punc opravdovosti! Hrály se také „kupky“, kostky a objevil se zde také jakýsi podivný týpek (Kwak), který ve skořápkách nestydatě obral několik zlatokopů. Hazard se hrál až do pozdních hodin, kdy Praděd rozbil bank rulety a stal se tak s majetkem čtvrt miliónu Pesos nejbohatším mužem Čermňon City.

Na závěr ještě vytáhli Kwak s Qašákem kytary a zazpívali si se zlatokopy pár písniček. Byl to dlouhý a naplněný den a věřím, že na něj budou zlatokopové dlouho vzpomínat :-). V neděli ráno už se jen uklízelo a balilo a pak jsme se vydali vlakem domů.

Zapsal Kwak.

Fotogalerie